×

Bitcoin a jak vzniká

21. 01. 2020

Bitcoin je první z tzv. kryptoměn. Nejde ovšem pouze o novou formu peněz. Bitcoin je především technologie, která umožňuje řešit problémy, které před jejím objevem řešitelné nebyly. Umožňuje především uchovávat a převádět hodnotu v digitální podobě bez potřeby třetí strany a to navíc velmi bezpečně. Bitcoin je také decentralizovaná síť počítačů. Je rovněž sociálním experimentem, poskytuje svým uživatelům něco jako jednotný sdílený zdroj konsenzu, pravdy, chcete-li. Bitcoin je typ účetního zápisu, který ale není podvojný, nepředstavuje pohledávku ani závazek. Řečí metafor je Bitcoin obálkou (ale do něj zabalit digitální hodnotu), poštovní známkou (poskytuje důkaz o zaplacení za využívání sítě), trezorem (je zabezpečený) a poštovním holubem (přichází s vlastní infrastrukturou, platebním systémem). A samozřejmě, Bitcoin je také penězi.

V Mikronésii se nachází, již zmíněný, ostrov Yap, který proslul svou prazvláštní měnou. Jednalo se o veliká, až několikatunová, vápencová kola. Tyto kamenné disky byly navíc dováženy z několik set kilometrů vzdáleného souostroví Palau, neboť na ostrově Yap se vápenec netěží. Obtížnost získávání peněžních disků a s ní spojená vzácnost působily protiinflačně, vytvářely silnou, kvalitní měnu. Kromě toho si lze jen obtížně představit, že by někdo platil obřími kameny podobně, jako dnes platíme hotovostí. Kameny ve skutečnosti neměnily svou polohu. Ve chvíli, kdy se jejich majitel rozhodl kamenem, nebo jeho částí, zaplatit třeba věno, tak toto rozhodnutí veřejně oznámil například během táborového ohně.

Analogicky funguje i Bitcoin. Vytváření nových bitcoinů (jednotky se píší s malým B) je spojeno s výpočetně a energeticky náročnou těžbou. Zároveň se bitcoiny nepřesouvají v pravém smyslu z místa na místo. Pokud je chce jejich majitel utratit, oznámí to prostřednictvím aplikace nazývané peněženka všem ostatním uzlům v síti. Změna majitele je pak zapsána do účetní knihy nazývané blockchain.

Vraťme se na moment na ostrov Yap. Představme si, že domorodci se obávají, že si svědci nebudou všechny dojednané transakce pamatovat, že časem zapomenou, který peněžní balvan patří kterému sousedovi. Nebo mezi nimi o tom bude sporu. Vynaleznou tedy inovaci, účetní knihu, papírový šanon. Až při příštím táborovém ohni bude někdo tvrdit, že je majitelem balvanu a chce ho převést, stačí se podívat do šanonu, zda je to pravda, zda už náhodou nepřevedl ten stejný balvan na někoho jiného třeba před dvěma měsíci. Až poté se zapíše informace o převodu, spolu se všemi dalšími oznámenými a zkontrolovanými transakcemi, na nový papír, který se zařadí na nejnovější místo do šanonu. Úplně stejně fungují bloky (stránky papíru s účetním záznamem) v blockchainu (účetní šanon). Celý blockchain je soubor, který se postupně zvětšuje tím, jak se do něj zapisují nová data o transakcích. Změny se nezapisují každá zvlášť, nýbrž jednou za čas v tzv. blocích.

Ostrované se obávají svěřovat příliš velikou moc autoritám. Nechtějí mezi sebou vybírat jednoho zástupce, který by šanon spravoval. Co kdyby této moci zneužil? Co kdyby mu někdo šanon ukradl? Co kdyby shořel při požáru? Raději se tedy rozhodnou, že si kopii šanonu může pořídit kterýkoli z nich. Během táborových ohňů si pak navzájem zkontrolují záznamy, aby bylo vidět, že sdílejí stejnou verzi pravdy. Pokud by některý z nich zkusil podvádět, velmi snadno se to pozná. Rovněž blockchain je soubor, který si libovolný uživatel může stáhnout a neustále ho držet synchronizovaný s ostatními uživateli. Nemusí důvěřovat autoritě, která vykládá, co je pravda. Blockchain vlastně přináší podobnou revoluci jako vynález knihtisku v 15. století. Křesťané před jeho vynálezem neměli přístup k Písmu, museli se tedy spoléhat na jeho interpretaci kněžími v kostelech. Díky knihtisku si však řada lidí mohla pořídit vlastní výtisk Bible domů a studovat ji za pomoci vlastního kritického myšlení. A i díky tomu postupně začaly vznikat alternativy k jediné pravdě autority katolické církve. Díky Bitcoinu vznikají alternativy k jediné autoritě centrálních bank a bankovní soustavy obecně.

Papírová technologie a táborové ohně se dobře hodí pro menší ostrovní komunitu, kde každý každého zná a všichni mají příležitost fyzicky se najednou potkat. Globální internetová komunita však musí tuto myšlenku uskutečnit jinými prostředky. Bitcoin se nazývá kryptoměnou, protože jeho fungování je postaveno na znalostech kryptografie, neboli šifrování. Matematické postupy šifrování se v potřebné míře postupně objevily až v druhé polovině 20 století. Blockchain (byť tento název se tehdy nepoužíval) definovali Haber a Stornetta v článku How to time stamp a digital document publikovaném ve vědeckém časopise Journal of Cryptology v roce 1991. Autoři zkombinovali existující kryptografické technologie hashování a digitální podpisy založené na asymetrickém šifrování. Využitelnost viděli v důvěryhodném časovém razítku umožňující prokázat existenci určitého zápisu (např. autorského díla) v dané podobě a čase. Myšlenkou měny nezávislé na centrální autoritě se nezabývali. Tu nabídl až neznámý vynálezce vystupující pod pseudonymem Satoshi Nakamoto v roce 2008, kdy představil Bitcoin v tzv. whitepaperu Bitcoin: A Peer-to-Peer Electronic Cash System.

Asymetrická kryptografie pracuje s kombinací dvou klíčů. Soukromý klíč zná pouze jeho majitel, je to jeho tajemství. Veřejný klíč je od soukromého klíče odvozený a může ho znát kdokoli. Se znalostí soukromého klíče lze dopočítat veřejný klíč, obráceně to ale nefunguje. Tuto myšlenku lze využít ke dvěma účelům. Tou první je soukromá komunikace, kterou nemůže nikdo odposlouchávat. Pokud chce Alice poslat Bobovi tajnou zprávu, pak zprávu napíše a zašifruje ji pomocí Bobova veřejného klíče? Kde Alice ten klíč vezme? Na tom vůbec nezáleží, ten klíč je veřejný, přístup k němu má kdokoli. Bob ho může vyvěsit třeba na svém facebookovém profilu. Pokud někdo poslanou zprávu zachytí, nebude mu k ničemu. Rozšifrovat ji lze totiž pouze za použití Bobova soukromého klíče. A ten vlastní jedině on sám.

Druhé využití je podpis, důkaz o tom, že zprávu odeslala konkrétní osoba. Na ostrově Yap se všichni znají. Pokud tedy ostrovanka Alice tvrdí, že předává svůj peněžní balvan ostrovanu Bobovi, není důvod o tom pochybovat, Alici přece všichni dobře znají. Bitcoin ale umožňuje posílat transakce po celém světě mezi lidmi, kteří se neznají.

Alice pomocí své peněženky, která jí umožňuje připojit se do bitcoinové sítě, odešle zprávu ve smyslu “Já, adresa 12uFMo44ioowBUPc7Zdu2ifnomu1Hhhz8w, posílám 0,33 bitcoinu na adresu 1FHYHpJznMpnY3XJQNgDo5VvtERUyUJTzV”. Alice neuvádí své jméno, pouze adresu, na které má uloženou kryptoměnu. Proto říkáme, že je Bitcoin pseudonymní. Takovou zprávu ale může odeslat kdokoli. Alice prokáže, že bitcoiny patří právě jí, tím, že zprávu zašifruje, nyní pomocí svého soukromého klíče. Těžaři potom její podpis ověří tak, že zprávu dešifrují pomocí Alicina veřejného klíče.

Bitcoin se řídí počítačovým protokolem. To je sada pravidel, které se každý uživatel zavazuje dodržovat prostě tím, že si stáhne aplikaci na správu svých bitcoinů, tzv. peněženku. Mezi tato pravidla patří mimo jiné rychlost výše zmíněné těžby, tedy způsobu, jak do systému přibývají nové bitcoiny. Pravidla jsou nastavena tak, že v průměru každých 10 minut se jednomu z těžařů podaří vytěžit nový blok a získat obnos dosud neexistujících bitcoinů. V současné době činí tento obnos 12,5 bitcoinu; každé zhruba 4 roky však tato odměna klesá na polovinu. I to je součástí pravidel, bitcoinového protokolu. Nikdo o tom nemusí rozhodovat. Díky tomu, že bitcoiny přibývají předem známým tempem, tak jednak přesně víme, kolik jich již bylo vytěženo, ale především víme, kolik jich bude existovat v budoucnosti, a známe i jejich finální maximální počet: 21 milionů bitcoinů. Bitcoin má předvídatelnou a relativně stabilní měnovou zásobu.

Proč svět potřebuje kryptoměny?

Blockchain je rovněž technologie. Je to distribuovaná databáze, něco jako účetní kniha. Běžnou databázi spravuje důvěryhodná třetí strana, např. banka. Její zaměstnanci pak vkládají do databáze nové záznamy (např. finanční transakce), spravují databázi a odpovídají za to, že si někdo například sám nepřipisuje peníze. Správce může také záznam v databázi měnit nebo cenzurovat některé záznamy, pokud se tak sám rozhodne nebo pokud ho k tomu přiměje např. stát. V minulých dvou desetiletích např. existovalo několik pokusů o virtuální peníze podložené zlatem. Jednalo se ale o centralizované databáze, což zapříčinilo jejich zranitelnost. Americká vláda tyto pokusy zastavila a zabavila lidem jejich zlato. V jiném případě se dokonce pohádali manželé, kteří databázi spravovali a muž nechal svou ženu zastřelit a utekl s penězi. Důvěřovat jedné straně, byť je to seriózní agentura, je vždy rizikové. I pokud nedojde k selhání lidského faktoru, vždy mohou databázi napadnout hackeři.

Blockchain obchází potřebu třetí strany. Místo toho je správcovství rozděleno mezi více subjektů. Každý z nich drží stejnou kopii databáze. Záznamy se do blockchainu přidávají v souborech zvaných bloky. K vytvoření bloku je třeba, aby jeden ze správců, tzv. nodů, splnil určitou podmínku. Lze si to představit tak, že podmínka je např. hodit na kostce 3 šestky za sebou. Jakmile se to nějakému nodu podaří, tak vyšle po internetu informaci o novém bloku všem ostatním nodům. Ti zkontrolují splnění podmínky a aktualizují svou verzi blockchainu. Tím pádem dojde k zaznamenání nových transakcí a celá síť zůstává synchronizovaná. Pokud by se některý node pokusil podvádět, zapisovat neplatné transakce nebo měnit historii záznamů, pak jeho verze blockchainu nebude stejná s kopiemi všech ostatních nodů a ti jeho verzi zavrhnou. Blockchain nemohou ani napadnout hackeři. Museli by totiž zničit stovky nebo i tisíce kopií blockchainu na různých počítačích po celém světě, a to ještě navíc prakticky zároveň.

Přirozená vlastnost společnosti je objevování, posouvání se vpřed, zkoumání nepoznaného a hledání výhodnějších řešení. Kryptoměny jsou přirozeným vývojem ve světě financí a technologie. Je to zároveň zdravá konkurence pro klasické měny a bankovní instituce nebo pro jiné kryptoměny. Ty jsou konfrontovány a motivovány udržet krok, být součástí vývoje a poskytovat zákazníkům to, co momentálně potřebují, což znamená zdokonalování svých služeb.

Kryptoměny jako prostředek směny nejsou limitovány hranicemi. Toto je výhodné především pro státy, které jejich legislativa omezuje pro obchodování pouze mezi hranicemi vlastního státu.

V některých případech jsou platby kryptoměnami i rychlejší a levnější. Pokud jde o cenu transakce, tak v dnešní době stojí řádově jednotky korun, přičemž poplatek hradí odesílatel. To může být relativně drahé, pokud zákazník kupuje za bitcoiny třeba kávu. Na druhou stranu totožný poplatek platí ten, kdo odesílá v Bitcoinu tisíce nebo dokonce miliardy. To je mnohem levnější než tradiční platební způsoby jako třeba bankovní převod nebo debetní karta, které si účtují procentuální poplatek z převáděné částky a tím ji neúměrně zdražují.

Pokud jde o rychlost, tak je Bitcoin při platbě za zmíněnou kávu srovnatelně rychlý jako platba mobilním telefonem. Několik kliknutí a zadání hesla. Nedosahuje rychlosti chytrých hodinek, ale o nějakém velkém nepohodlí nelze mluvit. Při převodu větších částek se však čekání může prodloužit na desítky minut. Transakce v blockchainu je totiž nezvratná pouze tehdy, pokud byla potvrzena těžaři a zapsána ideálně v několika blocích. Síť Bitcoinu transakci zaregistruje prakticky okamžitě a jelikož se nečeká, že by někdo složitě odesílal stejné peníze dvakrát kvůli hrnečku kávy, tak barista na potvrzení od těžařů nečeká. Pokud Vám ovšem někdo odesílá větší částku, doporučujeme, abyste si alespoň na dvě potvrzení počkali (extrémním paranoikům se doporučuje šest potvrzení, což je zhruba hodina čekání).

Problém u Bitcoinu nastává, když o něj velmi vzroste zájem. Bitcoinový blockchain totiž dokáže zaznamenat pouze zhruba 7 transakcí za vteřinu. Pokud dojde k přetlaku, odesilatelé transakcí musí o právo na zápis mezi sebou soutěžit; nabízejí těžařům vyšší a vyšší poplatky. A pokud nenabídnou dost, nezbyde jim než počkat. Na začátku roku 2018, když vrcholila kryptoměnová horečka, se Vám mohlo stát, že jste za odeslání jedné bitcoinové transakce zaplatili 500 Kč a stejně jste na potvrzení čekali dva týdny.

Pro obsloužení celého světa ve všech jeho platebních potřebách tedy není Bitcoin připraven, bylo by to drahé a vlastně v současnosti nemožné. Je zde proto prostor pro alternativy, které stále vznikají a mnohé z nich i zanikají. Samozřejmě s čím větším používáním budou tyto platby využívány, tím rychlejší a levnější mohou být. Takovým krokem je i Lightning network, který do relativně drahého a pomalého bitcoinového blockchainu ukládá pouze zlomek transakcí, díky čemuž je možné posílat finance okamžitě a s minimálními náklady.

Kryptoměny jsou velice volatilní. Toto se může zdát jako silná nevýhoda, ale v případě tradingu nabízí tato vlastnost kryptoměn vysoký potenciální zisk, zároveň i možnou ztrátu.

Kryptoměny jsou relativně na počátku své existence a mnoho států si uvědomuje její potenciál a případnou hrozbu pro vlastní měnu. Státy chtějí zakládat vlastní kryptoměny. Chtějí nabídnout kryptoměny, které budou ale stále pod správou státu. Bude na „zákaznících“, co si vyberou. I to je součást zdravé konkurence. Stále častěji diskutovaná kryptoměna společnosti Facebook, Libra, se může zdát z pohledu krypta jako stable coin, který je vázán na určitou měnu a volatilita je minimální a je zveřejňováno mnoho negativních názorů, ale i tak to je pro kryptoměny žádaná reklama a povědomí o kryptoměnách se dostane mezi mnoho lidí, kteří o kryptoměnách do té doby neslyšely.

Jedno z dalších využití kryptoměn může být uložení financí v době nejistoty způsobené krizí, vládním zásahem, válkou. Toto je nyní „krásně“ pozorovatelné, kdy bezprostředně po americkém útoku na představitele íránské moci, došlo ke zvýšení ceny Bitcoinu.

Kontakt




Opište kód: captcha

Altlift s.r.o.

+420 725 241 781
info@altlift.cz

Korunní 2569/108
101 00 Praha 10 - Vinohrady

IČO: 28133544

Total market cap: $
Dominance: %
Copyright © 2020 Altlift.cz